Úvodní stránka » Zajímavé články » Zabijácké rostliny

Zabijácké rostliny

I když některé rostliny vypadají zcela neškodně, mohou v sobě ukrývat smrtící koktejl jedovatých látek. Tyto toxiny se pak v nich vyvinuly zřejmě proto, aby je zvířata nebo lidé nemohli jíst.

Jedy z rostlin působí na lidský organismus velmi různorodě. Nejčastěji útočí na nervový systém, dýchací ústrojí, srdce, játra, trávicí trakt nebo ledviny. Mohou ale ovlivnit i funkci svalů či způsobit poškození mozku, nebo dokonce smrt.

Skočec obecný (Ricinus communis)

  • Jed: ricin
  • Účinky: poškození jater, ledvin a sleziny
  • Kde roste: ve všech subtropických i tropických oblastech světa

Skočec obecný pochází pravděpodobně ze severní Afriky. Jedná se až o 10 metrů vysokou bylinu, která se mimochodem těší velké oblibě v zahradnictví. Zároveň je to nejjedovatější rostlina na světě. Nejnebezpečnější je zejména slupka semen, jež obsahuje silný jed ricin (je asi 6000krát silnější než kyanid).  Tento toxin v těle způsobuje shlukování červených krvinek a poškozuje především játra, ledviny a slezinu.Samotná otrava se nejprve projevuje mírnými symptomy, které se podobají chřipce. Následně se dostaví bolesti hlavy, pálení v ústech, zvracení nebo vnitřní krvácení. Postupně se hroutí celá oběhová soustava a dochází k otravě krve. Pro zajímavost: Tento jed použila v roce 1978 bulharská tajná služba k vraždě disidenta, spisovatele a novináře Georgiho Markova.Ten po několika dnech zemřel v londýnské nemocnici na selhání ledvin.

Ze semen se lisuje kvalitní ricinový olej, ze kterého se vyrábí mýdla, maziva, brzdové kapaliny nebo léčiva a parfémy.

Rulík zlomocný (Atropa belladonna)

  • Jed: atropin, L-hyoscyamin
  • Účinky: selhání nervového systému, utlumení srdeční činnosti, zástava dechu
  • Kde roste: většina území Evropy, některá místa v Africe a Asii

Tato vytrvalá bylina se považuje za nejjedovatější ve střední Evropě, velmi toxické jsou všechny její části. Velké nebezpečí přitom tkví v tom, že její lesklé bobule jsou snadno zaměnitelné s jedlými lesními plody. V dnešní době má rulík v České republice na svědomí přibližně polovinu otrav. Člověk se může otrávit jednak přímou konzumací plodů, jednak přes kozí mléko či maso, pokud koza tuto rostlinu sežrala.Typickými příznaky otravy jsou rozšířené zorničky, zrychlený tep nebo zčervenání obličeje. Mohou se ale vyskytnout i halucinace a bezvědomí. Rulík se také používal do čarodějnických nápojů a mastí, protože po nanesení na pokožku způsoboval bludy a představy, že člověk umí létat.

Středověké ženy si zase do očí kapaly rulíkovou šťávu, aby měly krásné, „velké“ oči. Tím ovšem riskovaly nejen záněty či zhoršení zraku, ale i smrt. Atropin k vyšetření sítnice používají oční lékaři i dnes.

Soterek obecný (Abrus precatorius)

  • Jed: abrin
  • Účinky: zvracení, krvavý průjem, halucinace, selhání ledvin, jater a sleziny
  • Kde roste: Asie, Afrika, Amerika

Tato popínavá rostlina pochází z tropické Asie. Říká se jí také soterek růžencový, jelikož má atraktivní černočervená semena, která se používají k výrobě růženců a šperků. Rostlina není jedovatá celá, listy a kořeny jsou dokonce jedlé. Nejzákeřnější jsou semena, protože obsahují prudký jed abrin. K otravě ovšem může dojít pouze v případě porušení jejich tvrdé vnější vrstvy.K usmrcení člověka pak stačí jedna z nejmenších dávek jedu vůbec, stačí vdechnout jen několik částeček prachu. Otrava se projeví už během několika hodin. Po vdechnutí se dostaví dýchací problémy, horečka, zvracení nebo silné pocení. V plicích se pak objeví voda a nakonec dojde k úplnému selhání dýchacího ústrojí.

Asijští domorodci pijí odvar z  kořene a listů sotereku pro utišení kašle a chrapotu.

Rozpuk jízlivý (Cicuta virosa)

  • Jed: cicutoxin
  • Účinky: degenerace kosterních svalů, selhání srdce
  • Kde roste: Severní Amerika, Evropa

Rozpuk jízlivý je až 150 cm vysoká vytrvalá rostlina, která roste v celé střední a severní Evropě, Asii a na severozápadě Ameriky. Rostlina je jedovatá celá, nejvyšší obsah jedovatých látek se ale nachází v jejím oddenku. Na severoamerickém kontinentu má pak každoročně na svědomí stovky otrávených ovcí. U lidí může dojít k otravě záměnou nasládle chutnajícího oddenku za kořen petržele.Oběťmi se přitom nejčastěji stávají děti. Jed cicutoxin se při požití vstřebává okamžitě a otrava probíhá velmi rychle. Již po několika minutách se objevuje podráždění sliznice ústní dutiny a dostavují se kolikové bolesti v břiše. Pokud člověk otravu přežije, je velmi pravděpodobné, že bude mít nevratné poškození centrálního nervového systému.

Na rozdíl od jiných živočichů, myši mohou konzumovat semena rostliny, aniž by se otrávily.

Oleandr obecný (Nerium oleander)

  • Jed: oleandrin, neriin
  • Účinky: srdeční arytmie
  • Kde roste: od Středomoří přes sever Afriky a Arabský poloostrov až po jižní Asii

Tento nádherně kvetoucí keř patří k nejrozšířenějším okrasným rostlinám nejen ve Středomoří, ale i v České republice. Současně ale patří i mezi ty nejjedovatější, a tak se, stejně jako bolehlav, třeba v antických dobách často používal k trávení. Ke smrtelné otravě totiž stačí rozžvýkat jeden jediný list. Jedovatý ovšem může být i med vyrobený z květů oleandru.Mezi první příznaky otravy patří zvracení, horečka nebo závratě. Jed působí přímo na srdce a zvyšuje tonus srdeční svaloviny.

Jed oleandru se využíval jako prostředek na hubení krys, potkanů a myší. V minulosti také mnoho lidí zemřelo proto, že si na oleandrových prutech opékali maso.

Bolehlav plamatý (Conium maculatum)

  • Jed: koniin
  • Účinky: udušení následkem obrny svalstva
  • Kde roste: Evropa, Asie, Afrika

Bylina příbuzná mrkvi, petrželi nebo kmínu byla ve starověkém Řecku a Římě velmi často využívána při popravách. Navíc se těšila velké oblibě mezi traviči (údajně jí byl otráven i filosof Sokrates). Její hlavní „zbraní“ je totiž prudký jed koniin, který způsobuje, že se člověk za plného vědomí udusí. Koniin se snadno vstřebává pokožkou, a dokonce ho lze i nadýchat.Největší nebezpečí ale představuje snadná záměna byliny s kořenovou zeleninou nebo kořením. Jed zpočátku působí povzbudivě, posléze ale začne blokovat povely míchy a prodloužené míchy. Následkem toho dochází k obrně kosterního svalstva a zástavě dechu.

Na českém území se poprvé objevil ve středověku, v průběhu 20. století ale postupně mizel. O to větší překvapení přišlo v 80. letech, kdy se začal masivně šířit okolo cest a na skládkách.

Durman obecný (Datura stramonium)

  • Jed: skopolamin, atropin
  • Účinky: selhání srdce, přehřátí, obrna svalstva
  • Kde roste: všude

Durman obecný roste jako plevel na živných, dusíkatých půdách, často na pustých místech. Patří mezi prudce jedovaté rostliny. Jak na Starém kontinentě, tak i v Novém světě byl ale odnepaměti využíván i pro své halucinogenní a léčivé účinky (ve středověké Evropě byl třeba důležitou součástí nejrůznějších čarodějných lektvarů). V Indii byla tato rostlina zase odjakživa pokládána za účinné afrodiziakum (tvrdilo se o ní, že zbavuje ženy studu).Alkaloidy obsažené zejména v žilkách a řapíku listů durmanu podněcují ke zvýšené pohyblivosti, vyvolávají ale i úzkost nebo pocit hrůzy. Poté nastává náhlý útlum, mnohdy až komatózní spánek a vysílení.

U některých indiánských kmenů patří durman mezi posvátné halucinogeny a má velký význam při zasvěcovacích rituálech. Sloužil ale také jako analgetikum při operacích.

Ocún jesenní (Colchicum autumnale)

  • Jed: kolchicin
  • Účinky: ochrnutí, otok plic, selhání ledvin
  • Kde roste: v jižní a západní Evropě

Ocún patří mezi chráněné, ale velmi jedovaté rostliny. Jedna bylina obsahuje více než 20 alkaloidů, z nichž nejnebezpečnější jsou kolchicin a jeho deriváty. Ty při vhodném dávkování mohou být použity k léčení nádorových onemocnění, při neopatrném použití rostliny (například při záměně listů s listy česneku medvědího) může ovšem naopak dojít k otravě.Otrava je ale také možná skrze mléko ovcí a koz. Jed se vstřebává pomalu, první příznaky se objeví do 2–6 hodin po konzumaci. Nejprve se jedná o škrábání a pálení v ústech, zvracení nebo křeče.Bez náležité pomoci a ošetření člověka ale otrava pokračuje ochrnutím, otokem plic a selháním ledvin.

Ocún se sbírá jako léčivá rostlina. Ze semen se připravují léky, které se užívají při revmatismu, vodnatelnosti a onemocnění ledvin.

Oměj šalamounek (Aconitum napellus)

  • Jed: akonitin
  • Účinky: ochrnutí srdce a dýchacích cest
  • Kde roste: v západní Evropě a východní části Severní Ameriky

Všechny části této tmavě modré byliny (v angličtině se jí říká „mnišská kápě“) obsahují toxin akonitin. Proto je nebezpečné se jí i dotýkat (jed je natolik silný, že dokáže do těla proniknout již při přiložení listů na kůži). K otravě paradoxně dochází jen vzácně, většinou pouze proto, že si někdo kořen rostliny spletl s křenem nebo jinou kořenovou zeleninou.Požití pak vyvolává pálivý pocit v ústech, slinění, zvracení a výkyvy krevního tlaku. V léčitelství se z této  rostliny používá sušená hlíza, která v přiměřených dávkách snižuje horečku.

Ve středověku se do šťávy oměje namáčely špičky šípů a kopí. Jed z této rostliny se také používal k trávení vlků. Germáni ho zase používali při magických, šamanských rituálech a byl také součástí čarodějnických mastí.



Zdroj: https://epochaplus.cz/zabijacke-rostliny-ktere-jsou-ty-nejjedovatejsi/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu