Šalvěj lékařská
(Salvia officinalis)
Stříbrošedé lístky pokryté jemnými chloupky charakterizují tuto léčivku z čeledi hluchavkovitých. Koncem května či začátkem června se trvalka začíná chlubit modrofialovými kvítky (řidčeji též bílými), které nadělají parádu i ve váze. Doporučuje se sušit před kvetením, ale ani v době květu neztrácí na hodnotě. Aromatický polokeř dosahuje výšky až 70 cm, jeho listy chutnají jemně nahořkle. Rostlina k nám „přicestovala“ určitě zdaleka. Pěstovali ji už staří Egypťané, Peršané, Číňané, neznámou není v Malé Asii, Středomoří, roste ve Francii, Španělsku. My ji známe údajně od konce 9. století, kdy se hojně vyskytovala v bylinných zahradách klášterů.
„Babské ucho“ jako všelék i spása
Své jméno Salvia dostala zjevně proto, že umí léčit (od řeckého slovesa salvare). Za všelék i spásu (salvatrix) ji považují i různá přísloví, kupříkladu "Ten kdo chce navěky žíti, musí šalvěj jísti" nebo "Jak může člověk zestárnout, když má na zahradě šalvěj!" Milovníci čarodějnice Saxany z filmu Dívka na koštěti vědí, že „babské ucho“ zvládlo i kouzlit. A jak to všechno dělá?
Obsahuje mj. vitaminy skupiny B, fytoestrogeny, třísloviny, salviol, thujon. Jakmile pocítíte škrábání či bolest v krku, patří šalvěj do pořádného hrnku. Nálev připravíme ze 2-3 lžiček sušených listů, jsou-li ještě k mání přímo na keři, je účinnější sáhnout rovnou tam. Zalijeme 250 ml horké vody, necháme 5 minut luhovat a ideálně ještě teplé pijeme. V začátku nemoci opakujeme 3x denně. V léčitelství má rostlina protizánětlivé, antivirové a antibakteriální účinky. Protože šalvěj pomáhá při zánětech, mohli bychom ji nazvat přírodním antibiotikem. Skvělou pomocnicí je i při střevních či žlučníkových potížích, nadýmání, dezinfikuje oděrky i špatně se hojící rány, pomáhá při mykózách, uklidňuje při stresu a nespavosti, snižuje hladinu cukru v krvi. Využijete-li ji k pročištění organismu, určitě neuděláte špatně. Zabírá i proti nadměrnému pocení (při nočním pocení šálek před usnutím), ženám může hodně ulevit při menopauze. A dokonce prý i posiluje paměť!
Pokud vás poštípe hmyz, stačí „kousanec“ potřít šťávou z rozmělněného lístku šalvěje. Přímo zázračná je na kloktání dutiny ústní (stahuje dásně) a při bolestech zubů (tady se silnějšího výluhu nemusíte bát). Žádaná bývá i v kosmetice – opět stahuje a dezinfikuje, dobrá je proti lupům. Tahle bylinka toho zkrátka umí opravdu hodně! Abychom ale jen neléčili, přejděme aspoň na chvilku do kuchyně.
Nezaměnitelné aroma dodá šmrnc pokrmům
Šalvěj by v kuchyni rozhodně neměla chybět. Ve Středomoří ji přidávají nasekanou či utřenou do dušené zeleniny s rajčaty, do těstovin, chutnat může v paštice, sýru, bylinkovém máslu, tvarohu, omeletách, ochutit jejími lístky lze králičí, skopové, vepřové maso, zvěřinu, proložit jí můžeme „součástky“ špízu, vynikající je v marinádě třeba v kombinaci s estragonem a tymiánem, rozumí si s nádivkou, může ozvláštnit omáčku. Fantazii se meze nekladou, chce to jen zkoušet, vymýšlet. S trochou nadsázky můžeme říci, že ozdravný proces probíhá i u stolu.
Pěstujeme, sbíráme, sušíme
Také u šalvěje ale platí, všeho s mírou. Obsahuje silici thujon a ve vysokých dávkách může působit omamně. Při běžném využití žádné nebezpečí nehrozí, čaj by se však neměl pít dlouhodobě – jistě není třeba zdůrazňovat, že i bylinky střídáme. Šalvěj můžeme pěstovat na zahradě, v květináči či truhlíku. Miluje slunce, v zahradě takřka nevyžaduje zálivku, je nenáročná na půdu, kterou má raději lehkou. Existují i vyšlechtěné druhy, například šalvěj levandulolistá, muškátová, sličná, Tricolor, Purpurea a další... Nejenže jsou krásné, ale zmíněné účinky jim zůstávají. Sbíráme a sušíme nejlépe v červnu, kdy má největší sílu. Sušit se doporučuje na teplém místě v polostínu, použijete-li sušičku, pak okolo 35 stupňů. Dobře uschne i „na stojato“ ve sklenici bez vody.
Zdroje:
Obrázek - http://www.ireceptar.cz/zahrada/okrasna-zahrada/kvetou-voni-zdobi-i-listem-netrpi-chorobami-salvej-lekarska-zariva-zahradni-lesni/